Skip to content
Čvn 4 14

Jak zdolávám ranní plavání

by David

Už to bude skoro měsíc, co jsem byl poprvé ráno plavat. Musím říci, že mě to velmi zaujalo a i přesto, že jsem párkrát vynechal … jednou celý týden a pak dvakrát po jednom dni v týdnu … chodím pořád. Ano, pořád vstávám ráno kolem půl páté až páté, abych stihl svojí ranní toaletní siestu, vyvenčit psa a pak hurá do bazénu.

Musím se sám pochválit, protože poté, co jsem při svém prvním plavání zdolala 20x 25 metrový bazén, dnes jsem již zvládl dvojnásobné množství. Už jsem podruhé uplaval 1 kilometr během mé ranní plavecké seance 😀 Pořád je tedy můj plavecký styl velmi úsměvný a nestačím pomalu kdejaké starší babičce, ale během necelé hodinky své obtloustlé tělo přesoukám 40x přes bazén 🙂

Kvě 10 14

První plavání

by David

Po měsících nekonečných plánování, jak by bylo bezva, kdybych chodil na ranní plavání, jsem se konečně rozhoupal. V pátek ráno jsem vyrazil do místního plaveckého bazénu. Už jsem před pár lety na ranním plavání byl a bylo tam na můj vkus dost narváno. Tentokráte tam bylo maximálně deset lidí a půlka bazénu byla v podstatě prázdná. To bylo opravdu dobré.

Musím se trochu pochválit, protože jsem bez zbytečného otálení vlezl a začal jsem plavat. No, i když plavat. Mým stylem ala zednická tříska jsem se sunul přes 25-ti metrový plavecký bazén. Zatímco já udělal jednu délku bazénu, ve vedlejších „tratích“ bez problémů udělali několik délek 😀 Ale nevadí, v tomto směru nejsem závodní typ, tak jsem si držel svoje závratné tempo 🙂 I přes to, že moje tempo nebylo nikterak rychlé, po půl hodině jsem se dopočítal toho, že jsem bazén přeplaval 10x tam a zpět, což na délku udělalo 500 metrů 😮 Na první plavecký pokus jsem sám neuvěřitelně ohromen, takový výkon jsem sám od sebe opravdu nečekal. Při mém posledním pokusu jsem bazén přeplaval asi dvakrát či třikrát a šel jsem domů 😀

Každopádně jsem druhý den cítil při pohybu řadu svalů, o kterých jsem již roky neslyšel 🙂

Po tomto mém sportovním „výkonu“ jsem se rozhodl, že se vrhu na pravidelné ranní plavání a to od úterý do pátku. Tak jsem zvědav, jak se mi bude dařit.

Kvě 8 14

10-ti kilometrová procházka

by David

Rozhodl jsem se vyzkoušet po pár dnech opět rychlou chůzi a spolu s tím jsem si dal za cíl, že ujdu během jedné procházky 10 kilometrů. Podařilo se mi to! Je pravda, že to byla teda nálož. Během hodiny a tři čtvrtě jsem ušel na procházce se psem 10 kilometrů a podařilo se mi jít rychlostí něco málo pod 6 kilometrů za hodinu. No musím říci, že poté co jsem došel, nohy mě pěkně bolely 🙂 Ale šlo to, zase to budu muset v brzké době zopakovat.

Kvě 8 14

Jaké je nejtěžší období, když se snažíte hubnout?

by David

Každý kdo se pustil do sundavání přebytečného sádla zná ten pocit, když nastane období oslav. Už jenom představa, že sedíte se svými kamarády, kteří popíjejí pivo, víno či cokoliv jiného a ládují se hromadou chlebíčků, řízků a dortíků, je hrozná. Oslava se ještě nerozjela a už je člověk plný výčitek, že se tu dny či týdny snaží a teď přijde takové pokušení. Pokud jste o svém hubnutí ostatním neřekli, je to ještě horší, protože kamarádi vás v dobré víře „hecují“, proč si nedáte to či ono a přeci si přiťukneme a ještě do druhé nohy. Zná to asi každý, kdo se pustí do hubnutí.

V mém případě je asi nejhorší přelom dubna a května. Během dubna mám narozeniny já i moje přítelkyně. Jelikož mám oslavy velmi rád, tak i přesto, že máme společnou oslavu, v den mých narozenin sezvu svoje kamarády a konám takovou malou „předoslavu“. Posledního dubna, na čarodějnice, pak vypukne skutečná oslava dvou narozenin.

Ano, taky to znám. Z rána si člověk vtlouká do hlavy, že se musí krotit, aby to co sundal, zase nenabral. Ale uteče pár hodin a ejhle, první „klopýtnutí“! Ta chuť na řízek byla prostě větší a to i když ten řízek byl v podstatě tak malinký. Od té chvíle si začínáme vyčítat, že to naše úsilí stojí za starou bačkoru. V rámci užírání a vyčítání si tohoto malého selhání přichází další. Ano, dám si to jedno pivo. To snad ne! To jsou kalorie, se kterými jsem v dnešním plánu nepočítal. No oslava se nám pomalu sune a celý špatný přichází jedno selhání za druhým … brambůrky, chlebíček, panáček …. ke konci oslavy už se nám hlavou honí jenom to, že jsme to zase nevydrželi. Celé snažení stálo zase za prdlačku, protože všechno, co jsme tak tvrdě vydřeli, je najednou pryč!

Je vám to povědomé?

Oslavám prostě člověk neuteče a tak jsem si letos řekl, že se k tomu postavím trochu jinak. Dal jsem si prostě trochu pauzu. Až do odpoledne, kdy oslava vypukla, jsem dělal všechno, jako jakýkoliv jiný den. Ráno jsem pěkně vyběhl se psem na standardní ranní dvou a půl kilometrovou procházku. Lehká, ale vydatná, snídaně, i svačinka a lehčí obídek.

Na oslavu jsem pro kamarády přichystal pět kilo řízků, hromadu piva, klobásky atd. Hotové obžerství 😀 Ovšem i když se snažím dělat něco se svojí váhou, mělo to něco do sebe. V kuchyni jsem strávil pár hodin, než jsem všechno připravil. Na zbytek dne jsme si dal pauzu od přemýšlení nad kaloriemi a výčitkami, protože bych se z toho spíše zbláznil a celá oslava by stála za prd. Bylo to super, je pravda, že jsem za celé odpoledne a večer do sebe naházel opravdu dost masa, něco piva a hodně kapitána Morgana se zázvorovým tonikem. Ale co, jsou to přeci narozeniny. Neskutečně jsem si je užil!

Samozřejmě přišlo ráno a standardní převážení. Jako asi většina lidí k váze po takové oslavě přistupuji s určitými obavami, ale jak se ukázalo, nebylo to tak strašné, jak jsem si původně myslel. Když se tak podívám zpětně na různé oslavy či dny, kdy si zrovna dáte trochu oraz od svých lehkých jídel a počítání kalorií, není to vždy až tak strašné, jak si původně myslíme. Po bujaré oslavě jsem měl nahoře necelé kilo. To se dalo přežít 🙂

Hned následující den jsem se vrátil na svou cestu za lehčím krokem, kdy jsem si dal přes den lehčí jídlo, pořádnou procházku se psem a hlavně žádné výčitky za předchozí den. Každé ráno máme přeci novou šanci cokoliv změnit. Co bylo, to bylo! To necelé kilo jsem měl dole za dva dny i s menším bonusem.

Letos jsem si oslavu užil bez zbytečných výčitek. Samozřejmě konec dubna a začátek května je v mém hubnutí vždy náročnější. Nenastal sice žádný extra váhový úbytek, ale naprosto bez problémů jsem po dva týdny udržel to, co jsem již sundal. Takže mohu bez větších problémů pokračovat ve své cestě za lehčím krokem. Do dalšího milníku, což je 130 kg, mi chybí něco málo přes kilo, takže to zvládnu levou zadní 😉

Dub 20 14

70 kilometrů za týden

by David

Posledních pár týdnů se mi opravdu daří na mé cestě za lehčím krokem. Při každé procházce se psem používám mobilní aplikaci pro sledování ušlých kilometrů. Dnes jsem se sám překvapil, když jsem se podíval do její historie. Za poslední týden se mi podařilo se psem nachodit 70 kilometrů! Až mě z toho teď začaly bolet nohy 😀

Dobrou třetinu jsem ušel dokonce s kočárkem a se Štěpánkou. Chudák musí být vždy vyklepaná jako „startka“, protože naplno využívám to, že jsme pořídili kočárek do terénu. Zatím jsem s ní projel polní cesty, louky a  pole 😀

Jinak se už druhým týdnem daří přečkávat moje klasické nástrahy – úterní večeře u kamarádů a sobotní párty. Včera jsem zrovna slavil svoje náhlé zestárnutí opět o jeden rok, kdy pivo a můj oblíbený Morgan se zázvorovým tonikem tekly proudem a pod řízky se „prohýbal“ stůl. No prostě dieta, jak má být 🙂 Ale naordinoval jsem si na víkend delší procházky a lehčí obídek, takže se to dalo ustát.

Dub 18 14

15 kilo, 14 centimetrů a dvě dírky na pásku

by David

Tak dnes ráno jsem oslavil takové malé „jubileum“. Moje obnovená cesta za lehčím krokem se dostala až k 15 kilogramům sundané váhy. Po opravdu dlouhé době jsem se dostal do stavu, kdy si opět vidím „na pytlíka“ 😀 To je většinou takový první milník v mých pokusech. Hubeňouři samozřejmě takovýto milník úplně neumí ocenit, ale pro lidi, jako jsem já, je to opravdu velmi zásadní 😀

Po více jak tři čtvrtě roce se tedy mohu pochlubit 15 sundanými kilogramy, 14 centimetry v pase a dvěma novými dirkami na pásku.

Co je ale ze všeho nejdůležitější, po všech útrapách při tomto mém posledním pokusu jsem se prokousal až do fáze, kdy mě můj „nový životní styl“ začal opravdu hodně bavit. Pokud zavzpomínám na své dřívější pokusy, tak vždy samozřejmě pracovala počáteční euforie, ale ta nakonec dříve či později upadla. I v tomto případě euforie opadla velmi brzy, ale podařilo se mi to doslova dodřít až sem.

A světe div se, najednou mě to začalo opravdu bavit. Neskutečně mě začalo bavit zkoušet nové recepty, jíst nové věci, doslova jsem si vyjedl lásku k zelenině a co mě nabíjí asi nejvíce, to jsou procházky se psem. Z původních krátkých procházek jsem se už velmi přiblížil k deseti kilometrům. Zatím držíme svůj osobní rekord na 8,5 kilometrech za jednu procházku. Ale tu desítku velmi brzy pokořím. Teď jsem již párkrát vyrazil kromě psa také se svou malou Štěpánkou. Ta se má při procházkách nejlépe, celou cestu se veze a většinu prospí 🙂

Za těch pár měsíců, hlavně těch posledních, jsem si zvykl na úplně jiný režim v jídle. Ovšem to neznamená, že bych se jako nějaký blázen vrhl na pouze zdravou stravu a vše ostatní odhodil. To jsem už v minulosti pochopil, že tudy u mě cesta nevede. Já samozřejmě, stejně jako hromada lidí, miluji jídlo, pivo a další nezdravé věci. Takže svůj jídelníček prokládám zdravým i tím méně zdravým (dobrým) jídlem, pivem, vínem a čímkoliv dalším, na co mám jenom chuť. Samozřejmě umím také pořád pořádně přežrat, ale už to praktikuji daleko méně často. Přijde mi líto se kvůli dobrému jídlu vyžrat za jeden den o kilo a půl a pak to týden shazovat. Takže se trochu učím na menší porce. Občas se mi to už i daří 🙂 Každopádně si nedělám hlavu a nemám černé svědomí z toho, že si občas dám něco jiného než to „zdravé“ a to je základ 😉

Dnes jdu samozřejmě svůj úspěch oslavit, kam jinam než do mé oblíbené hospůdky. Oslava se bude skládat z piva, jejich vynikající klobásky a pikantní pizzy 🙂 Je to kousek cesty, tak si to dám pěšky tam i zpět a ráno na váze ani nepoznám, že jsem si dal něco, nad čím by výživoví poradci jenom užasle kroutili hlavou.

Dub 17 14

Jak jsem zvládl dnešní dnavý záchvat

by David

Tak se mi dnes ráno opět ozvala moje milovaná dna. Sedím si po ránu na záchodě a ve chvíli, když chci pohnout palcem u nohy, ucítím známou bolest. Kdo má dnu již delší dobu, tak hned pozná, že je to opět tady. Zatím se ještě záchvat nerozjel do svých nejlepších rozměrů, jak jsem to už párkrát zažil. Hned si vzpomněl na večerní popíjení výborného červeného vína 🙂 Zkusil jsem to hned po ránu rozchodit na pár kilometrové procházce se psem, ale moc to nepomohlo, spíše naopak.

Pořád každému tvrdím, že na dnu je nejlepší mattonka, vždy mi zabrala a opravdu velký dnavý záchvat jsem již dlouho neměl. Ovšem dnes palec bolel o trochu více než normálně a bylo zřejmé, že když s tím nic neudělám, do večera přijde ta největší paráda. Když vyrážíte do práce kolem šesté ráno, je samozřejmě dost složité shánět někde mattonku, takže jediné místo, které bylo možné byla benzínová pumpa. Ještěže od baráku je to na pumpu jenom kousek.Vlítnu k regálu s pitím a nic! Když měli mattonku, tak jenom s příchutí, to je předně hroznej hnus, který bych do sebe opravdu nedostal a hlavně ochucené mattonky na dnu opravdu odzkoušené nemám. Hodil jsem očko na ledničku a tam se na mě jedna neperlivá usmívala 🙂 sláva, mám vyhráno. Bylo by asi lepší odcházet s dvěma lahvemi této drahocenné tekutiny, ale pořád jsem si říkal, že je lepší jedna láhev, než nic. Ještě se za mnou ani nezabouchly dveře od auta a už jsem strhával víčko a lil do sebe první doušky „živé“ vody.

V práci jsem ještě mattonku podpořil druhým „lékem“ a to je řapíkatý celer. Není to samozřejmě běžné vybavení každé kuchyně, ale v mém případě se stal řapíkatý celer mým velmi dobrým kamarádem. Přes všechna pozitiva, která tento celer má, je i to, že pomáhá na problémy s pohybovým ústrojím a na dnu. Během první půlky dne jsem se proléval mattonkou, když došla, tak normální vodou a zpracoval jsem celé balení řapíkatého celeru.

Efekt byl ten, že jsem byl tedy každou chvíli na záchodě, až jsem si skoro začínal dělat obavu o to, abych neměl začít vyhledávat léky na prostatu 🙂 Celé dopoledne palec pobolíval, ale já své léčbě věřím na 100% a tak jsem musel odpoledne konstatovat, že začínající dnavý záchvat je nenávratně pryč.

Pro příště si ale budu muset udělat doma a v práci zásobu mattonek, aby mě to příště opět nepřekvapilo 🙂

Dub 13 14

Konečně jsem se zase pohnul

by David

Tak opět utekl skoro rok, co jsem tě můj deníčku oblažil svým psaním. Bylo mi trochu trapně pořád dokola psát, že jsem se pokoušel a ono to prostě opět nešlo. Loni v září jsem se opět rozhodl, že do toho půjdu. Uteklo něco málo přes půl roku a já se mohu deníčku pochlubit, že jsem se konečně pohnul opravdu o kus dál.

Za ten půlrok jsem se samozřejmě pokoušel a hubnul a přibíral. Postupně jsem se konečně dostal pod hranici 140 kilo. Za tu dobu jsem musel sundat minimálně padesát nebo šedesát  kilo. Znáš to, celý týden se snažíš a pak přijde víkend, skočíš si na pivko, uděláš párty s kamarády a co jsem sundal, je zpět a můžu začít nanovo!

Bylo asi zapotřebí, abych se k tomu po dlouhé době skutečně pořádně rozhodnout. Svůj jídelníček jsem drobně upravil, pořád miluji klobásy, svíčkovou i domácí hamburgery. Mám pořád rád pivko i kapitána Morgana se zázvorovým tonikem. Ale začal jsem jídlo ve větším prokládat zeleninou, které sním za týden opravdu kila! Doplnil jsem taky hodně ryb, za poslední týden jsem měl rybu třikrát, což bylo normálně tak možná za rok. Zkusil jsem s jídlem trochu experimentovat a musím říci, že to není tak strašné. Pořád si můžu dopřát páteční vycházku za pivkem spolu s vynikající klobáskou a pizzou 🙂

Velmi mi pomohlo i to, že byla přítelkyně těhotná. Přestala ve větším chodit se psem a byl jsem nucen jej celý den venčit sám. Po pravidelných procházkách se najednou objevili nějaké pozitivnější výsledky. Procházky se psem jsem začal postupně z půlhodinky prodlužovat. Přes mobilní aplikaci Noom jsem začal sledovat, kolik na procházkách ujdu a tak jsem zjistil, že není tak náročné ujít kilometr. Takže jsem kilometr rozšířil na kilometr a půl, pak na dva a půl a dnes ráno jsem absolvoval procházku se psem o délce 8,2 kilometru. Včera se mi také podařilo udělat rekord v počtu ujitých kroků. Z běžně doporučovaných 10.000 jsem včera ušel celých 28.000 kroků! V současné době bez problémů našlapu za den i 10 kilometrů.

Musím říci, že poté, co jsem se do toho opět opravdu pořádně pustil to jde a jde to bez problémů!

Všechny změny se projevili opravdu úžasně a tak jsem dnes na váze viděl váhu 134,7 kilo! Za 7 měsíců jsem tak sundal 13 kilo.

Teď už opět pokukuji po 130 kilové váze a věřím, že to půjde ještě … ještě … níž.

Úno 20 13

Jak jsem se stal živým papiňákem

by David

Tak mám za sebou tři týdny od doby, kdy jsem si po dlouhé době řekl, že je na čase se opět vrhnout na cestu za svým lehčím krokem. Poslední dva roky se všechny starty moc nevyvedly, ale tentokrát musím říci, že se docela daří 🙂

Pokusil jsem se tentokrát udělat pro své nové nadšení trochu více, než o tom jenom mluvit, a pustil jsem také do občasného „cvičení“. U nás ve městě je provozován stroj, který se jmenuje Vacushape. Ze všech stran jsem poslouchal, jak je to úžasné, báječné a prostě skvělé a jak jsou na tom absolutně fenomenální výsledky. No nechal jsem se na tu strandu ukecat.

Před samotnou návštěvou daného „mučícího“ centra se moje sestra rozhodla, že zjistí, jestli je onen stroj koncipován pro prostorově výraznější … sláva, po jednom dni a údajné konzultaci přímo s výrobcem, jsem se dozvěděl, že to mohu vyzkoušet. Prý bych se tam měl nasoukat 😀

Toto pídění se po maximálních rozměrech stroje Vacushape mě naplnilo určitou mírou nervozity. Ale nevadí, vše se ještě zhoršilo hned poté, co jsem poprvé vlezl do dveří „mučírny“. Můj původní předpoklad, že zde bude více obtloustlých lidí, který se za každou stranu snaží odhodit trochu sádla, vzal opravdu rychle za své. Toto skvělé centrum slouží pouze pro shazování sádla hubených slečinek, které si pouze myslí, že jsou tlusté 🙁 To mě hned namotivovalo do cvičení!

No nic, první bylo zapotřebí se převléknout. Už jsem byl v pár cvičících zařízeních, ale zde je pánská převlékárna opravdu vtipná. Je umístěna daleko na chodbě, kde je samostatný záchůdek se sprchou 😀 Skvělé je, že abych se po cvičení do své šatny dostal, musím počkat, až mě obsluha pustí na onu chodbu a tak většinou nezbývá, než stepovat před slečinkami, které čekají, až ten sádelňák konečně vypadne a ony se budou moci vrhnout do shazování svých špíčků 😀

Takže po převlečení do sportovního (což je docela vtipná podívaná :-D) jsem se konečně pořádně podíval na ten super stroj. Vypadá jako takový velký kastrol, do kterého si vlezete s takovou parádní sukýnkou, která uzavře potenciální otvory a pod tlakem chodíte / běháte až do roztrhání těla. Nejprve na řadu přišla ona „sukýnka“, není instalace na moje objemné tělo byla opravdu k popukání. Slečna, která onu „mučírnu“ obsluhuje, a moje sestra vynaložily opravdu velké úsilí, aby na mě nainstalovali tu největší velikost. Po několika minutách se nakonec zadařilo a tak přišla fáze číslo dvě a to narvat se do kastrolu. Zadní dveře jsou bohužel koncipovány právě pro ty slečinky, takže jsem se do něj musel soukat bokem a to jsem musel ještě hodně vydechnout 😀 ale nakonec se také zadařilo.

Poslední částí bylo ucpání horního otvoru kastrolu, který jsem z větší části zaplnil, a to pomocí oné sukýnky. Pak už jenom zvolit rychlost a skon pásu. V podstatě jednoduché. Důležité bylo pro hubnutí udržet pulz v rozmezí 120 – 130 tepů za minutu. Netuším, podle koho toto stanovily, ale měl jsem rychlejší tep už ve chvíli, když na mě instalovali tu sukýnku 🙂 Každopádně se mi podařilo pulz udržet v dobrém rozmezí 150 – 180 tepů za minutu 😀 Bohužel jsem během celé půlhodinové seance pořád ucházel … tedy u kastrolu trochu nedržely dveře … tak se tlak moc neudržel. Ale první pohybový počin dopadl docela dobře.

Pokud bych to měl globálně shrnout, je to bezvadná transformace na živý papiňák. Chodíte pod větším tlakem a vypadáte jako píst na pokličce u tlakového hrnce. Pravda, já ucházím asi trochu víc, než ty „tlusté“ slečinky.

Od své první návštěvy jsem se na to ještě nevykašlal a už jsem zde byl celkem čtyřikrát 🙂

Za tři týdny mého snažení jsem došel na úbytek 4,5 kilogramů, což je docela slušný výsledek. Hlavně když vezmu v potaz, že jsem si během tří týdnů dopřál jedné menší párty s vínem a colou a domácích hamburgerů (které se mi tedy opravdu moc povedli) 🙂

Led 30 13

Co po takové době napsat?

by David

Matně si vzpomínám, jak jsem před dvěma a půl rokem jsem se rozhodl konečně něco dělat se svojí váhou. Po určitých lepší i horších výsledcích se mi nakonec podařilo něco málo sundat, ale jak to tak bývá, po určité době jsem na to zase vykašlal. Když jsem si prošel, co jsem tu za poslední měsíce psal, tak jsem už vyhlásil tlustou čáru, nový začátek a další „hesla“. Ovšem efekt byl stále stejný. Dnes ráno moje váha vystřelila na číslo 148,9 kg. No nezbývá mnoho a opět na mě zasvítí hláška „err2“, která znamená, že váha došla ke svému maximu a to váze 150 kg a to začíná být opravdu opět hodně kritické.

Za těch dva a půl roku, co jsem tu začal psát tento blog, se ale některé věci dost změnily. Musím říci, že se mi dost výrazně zlepšil stav kolem mojí dny. Je to už opravdu hodně dlouho (něco kolem roku a půl), co jsem zakusil dnavý záchvat. To je velmi dobré. Pravda, musím si trochu sáhnout do svědomí, není to asi tím, že bych něco extrémně omezil. Naučil jsem se při konzumaci nebezpečných věcí užívat častěji Mattonku a to zatím dost zabírá.

Horší je ovšem druhá změna. Musel jsem začít užívat některé podpůrné prostředky na klouby, protože se začala ozývat dost velká bolest kyčlí. Trochu naprd problém, když vezmu, že mi bude teprve 35 🙁

Když to tak celé sečtu, po dlouhé době jsem došel do stavu, který byl před více než dvěma lety s tím, že se některé věci dost zhoršily. Takže jsem opět došel do stavu, kdy je na čase začít s tím něco dělat.

Začínám tedy svůj další pokus v rámci své cesty za lehčím krokem … myslím, že je to už pokus s pořadovými číslem přesahujícím asi milion 🙂 Nezbývá už nic jiného, než si popřát hodně štěstí a „s chutí“ do toho 🙂