Skip to content

Kam ten svět spěje, když mladí na diskotéce neví, že se na Lambádu vrtí zadkem a nehází rukama

by David on Říjen 8th, 2016

Můj milý deníčku, psát Ti, že jsem jsem se na Tebe vyprdnul a více jak rok a tři čtvrtě sem nic nenapsal, je zbytečné. Stejně jako to, že jsem se v podstatě vyprdnul na své své předsevzetí, že se vrhnu na cestu za lehčím krokem.

Abych to tak shrnul, za ty skoro dva roky se toho stalo hodně … co jsem kdysi shodil, jsem zase nabral. V současné době se zuby, nehty, snažím, aby se váha nepřehoupla přes 140 kilo. Ale počítám, že to Tě nerozhází. Spolu jsme již tuto váhu viděli za poslední roky několikrát a skoro by bylo možné ji považovat za dobrého kámoše. Však taky tento příspěvek nepíšu se zeleninou v ruce, kterou bych přikusoval a pochvalně kýval, jak jsem se zase vrhl na tu správnou cestu. Mám před sebou kalíšek dobré zmrzliny s příchutí burákového másla a kousky čokoládových pralinek, do které pravidelně nořím lžičku a postupně odsekávám trochu povolené části z této skvělé zmrzlé hmoty.

Mohl bych si tu sypat popel na hlavu, ale za ty roky jsem došel k názoru, že je to zbytečné. Přeci jenom, který blázen by po posezení v hospůdce u piva, přišel domů a řešil nějakou zeleninu. Po pivu je přirozeně hlad a řapíkatý celer, který mám mimochodem rád, by opravdu nezasytil. Ano, dá se namítnout, že ta zmrzlina také nezasytí, ale namlouvat si to mohu a hned mám z toho lepší pocit 🙂

Co mě tedy dostalo do stavu, že jsem si takhle ve tři hodiny ráno sedl a začal sem psát? Vyrazil jsem Ti dnes / včera s kamarádem na pivko. Je vtipné, že co ho znám, popíjí „na pivku“ pouze nealko pivo nebo kofolu, ale přišel na chuť Plzni, tak začal jako dospělý mladý (40-ti letý) muž chodit opravdu na pivo. Když už nás z restauce, kde jsme byli, vyhodili před půlnocí, jali jsme se vydat na pouť „za Plzní“. Tu jsem samozřejmě v nočních hodinách nikde nenašli, ale nakonec jsme narazili alespoň na Gambrinus, který je také z Plzně. Bylo to na místní vyhlášené diskotéce … bez komentáře prosím … ano, ve svých bez roku a kousek 40-ti letech jsem se dostal na diskotéku. Pivo … no Gambrinus, co napsat … stálo spíše za prd, kolem hodně (no jak to nazvat) mladých lidí, u kterých bych se raději nesnažil uhodnout věk, mohl bych se hodně seknout, skoro až pod zákon … a na druhé straně, hodně (hodně) dospělých, u kterých bych se věk také nesnažil hádat, abych se nedostal do křížku s kodexem slušného chování.

No, byli jsme tak nějak uprostřed … ani ne mladí, ani (i když možná trochu) staří. A popíjím si tak to pivko, které mi moc nechutnalo, ale bylo blbé se zvednou a jíž už tak brzy domů, když od „DJ“ (který už dlouho nebyl „týnejdžr“) zazněla melodie, kterou jsem znal … ano ze svého mládí, přesněji z dob základní školy … byla to … Lambáda. Bože, to se ještě hraje, jsem si tak pomyslel. Hned jsem zavzpomínal na školu v přírodě, kdy jsem (co by stydlivý mladý hoch) tancoval se svou platonickou láskou. Jsem sice již postarší, ale vzpomínám si, že ty pohyby, byly v té době učiněné „porno“. A tak s těmito vzpomínkami hledím s půllitrem v ruce na parket a co myslíte? Všichni, co tam jsou, skáčou a hází rukama, jakoby to bylo nějaké techno. Bože, já takový taneční antitalent a vím, že při této písničce se má holka vzít tak říkajíc „za prdel“ a máme se svíjet po parketu. Kam ten svět spěje, když už dnešní mládež netuší, jak velké „porno“ to pro nás důchodce bylo :-O

Každopádně jsem si při vzpomínání tak vzpomněl, že už je to opravdu dlouho, co jsem svatosvatě přísahal, že se na ten zdravý životní styl zase „nevyse..“ …. technická pauza, doloval jsem čokoládovou pralinku ve zmrzlině, až jsem jí ohnul (tu lžičku samozřejmě, pralinka zůstala celá). A tak jsem si řekl, že je pomalu (ale jistě) na čase, že bych se měl zase věnovat tomu, že 140 kilo není úplně normální (i když mám rád každý svůj gram) a … mám boky jako skříň … no to jsem si zase zavzpomínal na další písničku, kterou má mimochodem ráda moje malá Štěpánka (je krásné, že už ve dvou a půl letech ví, že je dobré mít boky jako skříň).

A tak jsem si už … po těch dvou (první a poslední) pivech a půlky vynikající zmrzliny slibuji (před svými druhy), že je načase se opět vrátit trochu normálu. Opět (vím, že za ty roky je to trochu ohraná písnička) pustit do své cesty za lehčím krokem.

Takže … cheers … na zdraví … sloncha … (ťukli jste si všichni?) … jdu opět do toho ……

PS: tu lžičku se mi podařilo znovu narovnat.

From → Moje cesta

No comments yet

Leave a Reply

Note: XHTML is allowed. Your email address will never be published.

Subscribe to this comment feed via RSS